close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Jak ty mě tak já tobě.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Síla a zoufalství..

6. listopadu 2016 v 16:29
Tak jsem včera našla v sobě sílu jít na návštěvu za tím mým klukem co ztratil mámu, slibila jsem to svoji starší dceři, tak jsem to musela splnit. Netušila jsem jak zoufalá z toho budu, a jak těžký to bude... Ještě že jsem měla domluvený večer se svým spolužákem, potřebovala jsem vypnout, a schodit ze sebe to zoufalství, ale každý máme svůj příběh, takže jsem zase řešila vztahy a minulost, ale rozhodně to byl fajn večer, a sama jsem nechtěla být. A musím se přiznat, že co jsem ze sebe setřásla tu minulost s božským, jsem na roztrhání, ne že bych byla tak úžasná, ale asi ze mě přestala vyzařovat ta aura čekání a doufání, a já si prostě řekla, že si teď budu užívat, v rámci možností, a pomáhat taky v rámci možností.
Takže moje včerejší pomoc byla hodně těžká, jestli se dá vůbec o pomoci mluvit...vím, že se to nemá, stýkat se s lidmi mimo stacionář, ale já přece nejsem pacient, a prostě jsem musela, cítila jsem, že chci pomoct, a že asi mám tomu klukovi co říct....musím říct, že se mi tam šlo hodně těžce, nečekal žádnou návštěvu, a ani žádnou nechce, protože prostě pro něj rodina skončila odchodem mámi, a všechny ostatní teď odmítá...takže byl hodně překvapený, ale asi i rád, i když já se cítím provinile, protože mu nechci, a ani nemohu nahradit toho koho ztratil, ale prostě jsem cítila, že mu třeba dám vysvětlení, a myslím, že on ho potřeboval, a chtěl vědět...takže tak jako jsem dnešní týden začala pláčem i jsem ho skončila..Naštěstí bylo hezky, a tak jsme šli ven, a strávili dvě hodiny v parku nemocnice, a já mu vyprávěla svůj život za posledních 11 měsíců, své ponížení, zoufalství, a odkopnutí, a svoji cestu tam, a cestu zpátky...i on mi vyprávěl, byli chvíle kdy jsme oba plakali, a chvíle, kdy se oba smáli, a já ho poprvé viděla se smát, to když jsem mu vyprávěla co všechno jsem ve snaze, a touze po návratu dokonalého byla schopna udělat, a některé historky jsou teď s odstupem času úsměvné,protože já už jsem někdo jiný, a někde jinde...nevím jestli jsem mu dala vysvětlení, každopádně on mě ho dal, pochopila jsem jak silná a velká zoufalost to musela být, když byla schopna opustit to nejcennější co tu měla, a to je jeho..já měla ještě sílu se zvednout, a zavolat do krizáče, a dojít tam, i když to bylo hodně těžký, ona už ji neměla, neměla, protože už nemohla...nevím jestli někdy pochopí proč, ale možná, že pochopil po mém příběhu jak se asi cítila...nikdo by ji nezastavil, když se rozhodla, nejde si vyčítat, že přišel pozdě, že prostě myslel, že ta SMS zpráva, že ho má ráda, byla ta poslední, myslel si, že je to ta první, že už prostě našla sílu, a že ji našla v něm....pořád bude vidět jak tam leží,a spí a je šťastná teď už jo, stejně jako já kdykoliv si vzpomenu, jak se na mě podívala moje mladší dcera, když jsem ležela na té posteli, a cpala se prášky a chtěla spát, jak musela poslouchat ty moje prosby, a ponížení před dokonalým, stejně jako vidím svoji starší dceru, když jsem ji to všechno musela říct, a přes slzy jsem nemohla, na ty jejich oči si vzpomenu, kdykoliv je mi mezerně, a myslím si, že to nepůjde...to je to co dokonalému nikdy neodpoustím, že se museli na to koukat, a to je to co ona nechtěla dělat, nechtěla, aby se na ní koukala jako na zoufalou a poníženou, prostě to vzdala, bylo to mnohem tvrdší pro ni, a těžší, ona věděla, že nic nemá smysl....rozumím ji, milovala ho víc než všechno ostatní, byl její život přesto všechno ponížení, a odkopnutí....když jsme se loučili, řekl něco co mě dostalo, řekl tvoje holky jsou šťastný, že mají takovou mámu, která je tu nenechala, a došla sem, a nestydí se za to, dvakrát během půl roku jsi dostala nakopáno jak ty říkáš, a přesto si to nevzdala, přesto máš tu sílu, a dokonalý s božským jednou přijdou na to o co v tobě přišli, a ty jednou toho božskydokonalého potkáš...jsem rád, že si přišla...nevěděla jsem vůbec co mu mám na to říct, ale pochopila jsem, že on to pochopil, pochopil co je láska až do smrti, a pochopil jak se cítila, vím, že už za ním nemůžu přijít, bylo by to pro nás pro oba těžší, a těžší, a on se musí postavit na vlastní nohy a já vím, že teď to dokáže, jednou i odpustí svojí rodině, a možná i svému tátovi, protože on jejím odchodem ztratil mnohem víc, a myslím,že teď to ví taky...bude to dlouhá, a těžká cesta stejně jako byla, a je pro mě, ještě na ní potká hodně zoufalství a neštěstí, ale už bude vědět jak s tím naložit...stejně jako to vím teď já...byla jsem v sobotu na kafi s jedním přítelem co o mě teď hodně stojí, a řekl mi, že ze mě vyzařuje strašná ženskost, a to že mám všechno v životě srovnáno, a že vím jaké jsou mé hodnoty, a že to nikdy nezažil, aby někdo dokázal vyprávět tak těžké věci, a mluvit o těch co mi tak ublížili s láskou, kterou z toho cítí, musela jsem se smát, říkám poslouchal si dobře, víš co jsem zažila, dvakrát mě tento rok odmítl někdo o koho jsem stála, skončila jsem na krizáči, a ty mi říkáš, jak jsem sexy, a ženská, a mám život srovnaný, a on mi říká právě proto, chtěl bych to taky takhle s určitostí vědět, a o těch co mi ublížili mluvit s takovou láskou...a já pochopila, že má pravdu, všechno co mě potkalo mě změnilo, a tenhle týden jsem se změnila já...pochopila jsem svoji cenu, a začala si vážit sama sebe, a přestala prosit, a čekat, a to je myslím, to co ze mě ten včerejší přítel cítil, vím, že z toho žádná láska nebude, protože já prostě musím cítit to první zajiskření, a ten blesk, ale každopádně se už nebráním ji do svého života vpustit, a to je to co ze mě asi teď všichni cíti...jsem ráda za tenhle týden poznání a rozhodnutí, i když některý byly hodně těžký....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama