Šetřete slzy pro někoho, pro koho stojí za to plakat.
Šetřete omluvy pro někoho, komu stojí za to je říkat.
Šetřete síly pro někoho, o koho stojí za to bojovat.
Zkrátka, šetřete srdce pro někoho, kdo mu nebude ubližovat....
Šetřete omluvy pro někoho, komu stojí za to je říkat.
Šetřete síly pro někoho, o koho stojí za to bojovat.
Zkrátka, šetřete srdce pro někoho, kdo mu nebude ubližovat....
Tak tím jsem dneska vstoupila do dalšího pracovního dne...Byl to zvláštní víkend, začal tím, že se stalo něco na co jsem asi celou dobu čekala, o čem nechci psát, a co jsem prostě potřebovala a potřebuju pochopit, pak jsem po svém citovém vystřízlivění prošla svojí fází omluvy a vysvětlení, a možná i vyznání, a došla do fáze úlevy, a možná se cítím tak na polovině toho schodiště...dneska se přiznám mě trochu naštvala klasická situace všech rozvedených, nebo prostě rodičů co spolu nežijí..dohady o tom, který víkend by měla naše nejmladší dcera být u dokonalého, protože její tetička si plánuje oslavu, a samozřejmě na termín kdy už máme naplánovanou oslavu spolu...trochu mě naštvalo, že zase obešla mě, protože ona si myslí, že jsem ve stadiu, kdy jsem chodila do stacionáře a opravdu na nic jiného než na to, aby se vrátil dokonalý nemyslela, tak ona si myslí, že jsem měla něco s jejím tehdejším přítelem, který tedy se přiznám mi psal, a asi si myslel, že by mě mohl utěšit a z té mé nešťastné situace i něco vytěžit, ale to bych opravdu nikdy neudělala a v tom stavu co jsem byla, to bylo to poslední na co jsem myslela...dneska se musím smát, jak je sama ubohá, když si to myslí, o mě co jí byla švagrovou 20 let...ale ono se nadarmo neříká, že člověk v těhlech situacích pozná přátelé, dneska vím, že i ona má svůj podíl na tom, že dokonalý je s TK, protože ona byla ta která předala ten telefon a umožnila jim ten kontakt, a co je kryla...tak kdo by tu měl být naštvaný? ale chápu kryje tím svoji, nebojím se říct, sviňárnu, co mojí rodině udělala...takže já se s ní asi ani bavit nechci..nechci se bavit s lidmi, co mi za to nestojí....měla jsem ji ráda, ale prostě člověk se někdy v lidech zmýlí...ale abych se vrátila k tomu co jsem chtěla napsat, prostě po tom víkendu a fázi vysvětlení a omluv, to tam naprala i dokonalému, protože mě to naštvalo, napsala jsem mu, že takhle tedy ne, že my jsme rodiče a my si budeme určovat kdy a jak co bude, a že tohle byla jeho volba, to, že se jednou budeme muset dohadovat na tom, kdy a s kým budou naše děti...to je to co jsem nikdy nechtěla, a co mu nikdy neodpustím...odpustila jsem mu vše co se dopustil na mě, to že jsem musela projít krizáčem, že jsem se ponižovala a prosila, ale že musí naše nejmladší přemýšlet nad tím, komu se zavděčit a jak co udělat, že moje starší dcera musela být prostředníkem mezi námi a chvíli ji i mezi nás postavil, to mu nemůžu nikdy odpustit, tohle jsem nikdy nechtěla....jo jsme schopni se na všem domluvit a já jsem za to ráda, ale pro mě to byla hodně těžká cesta a pro moje holky taky, zatímco on, nemusel vůbec nic, jenom si čekal, jak vše dopadne....prostě zase mě to dneska parádně rozohnilo..já vím, ještě bude těhlech situací hodně a já je zvládnu, musím....tenhle týden bude pro mě hodně zvláštní už teď to cítím.....