Tak to mě dneska napadlo, když jsem tak nějak přemýšlela, nad tím, co jsem tenhle víkend zažila....v sobotu večer jsem měla srazík s holkami, co mají podobný osud jako, já, takový klub odložených žen, jak jsem nás nazvala, ale nejsme žádné zoufalky, všechny na svůj věk si myslím, vypadáme dobře, a včera jsem musela zkonstatovat, že některé z nás i lépe jak TK, jak jsme ve zkratce nazvali naše sokyně, které nám odloudili manžely tedy tzv. tatínkovy krávy, neboli TK.....udělala jsem z toho chvíli takový sezení, a každá jsme vyprávěly svůj příběh, a to jak jsem se s tím vyrovnaly a proč si myslíme, že se to stalo...některé z nás ještě svým ex neodpustili to jak se zachoval, neodsuzuju je, protože každá jsme jiná, a každá to vidíme jinak..ale najednou jsem pochopila, že čím více nám ex ublížil, tím spíše mu musíme odpustit, to že pořád máme v hlavě ty negativní myšlenky, výčitky a lítost, nám hromadí jenom negativní energii, která nám bere sílu...ale i odpuštění se musí správně porozumět....je to odpuštění vůči osobě, která si nezaslouží trpět a tou jsme my sami...jak jsme tam každá vyprávěla svůj příběh, tak jsem z toho cítila, jak už to nechceme znovu zažít, jak se bojíme, začít si nový vztah, a došlo mi, že vlastně jsme moudřejší o tu zkušenost, a že jsme vlastně díky tomu pochopili, že si nezasloužíme trpět.Ale k tomu abychom přijali co se stalo, musíme pochopit a odpustit sami sobě, prostě to zařadit do minulosti. Kdykoliv přijmeme to co se stalo, jako bychom znovu nahodili motor, sešlápli plynový pedál a mávli rukou nad místem jež nám nevyhovovalo. Odpustit znamená pustit z hlavy, z přítomnosti a nechat odejít do minulosti. Jakmile se svým odpuštěním odpoutáme od minulosti, začneme tvořit lepší časy..zkušenost, i když je smutná nás posune vpřed a s novým partnerem už ji nebudeme chtít opakovat...prostě i teď když jsme na tu minulost, ač byla hořká a těžká vzpomínali, dokázali jsme se u toho bavit a smát, a smích přece vytváří pozitivní pocit a pozitivní myšlenky...Byl to hodně zvláštní večer, ale strašně fajn večer....neděle byla vyloženě podzimní, smutný deštivý počasí, a mě napsala jedna z mých kamarádek, co byla v sobotu na svém prvním rande, že dostala zprávu od něj, že se na to necítí, je čerstvě po rozchodu, a prostě je na něj brzy, je to kamarádka co má stejný osud, takže mě to ani nepřekvapilo, protože vlastně i já po svém rande poznala, že na to prostě po božským a dokonalým nemám....akorát, že teď to byl chlap co to tak cítil, ona je silná a tak nějak jsem se i na tu možnost připravily takže ji to nesejmulo, prostě jenom poučilo...mě v tu chvíli došlo, jak to mají takový jako TK jednoduchý, vklouznou do vztahu, do vztahu kde je sakra velká minulost, minulost která bude pořád v podobě dětí, a jak vlastně i ty naši chlapi rychle přehodí tu výhybku a jedou, jak se asi ani netrápí a nečekají na zázraky prostě přehodí na jinou kolej a jedou...jedou dál a nekoukají jako spoušť za sebou třeba i nechavají, ať už v podobě nás holek na prahu 40, který vypadají možná i lípí než jejich 30, tak v podobě dětí, které se musí víkendy dělit na víkendy s mámou, a víkendy s tátou, a pak v podobě nás, který se prostě musí naučit odpouštět a pochopit je, aby jednou taky mohly jet po druhé koleji...už podruhé jsem tento víkend viděla dokonalého, přivezl naší dceru, už podruhé jsem si uvědomila jak jsem ráda, že jsem kde jsem, a že jsem díky tomu, že mě opustil a srazil na kolena pochopila, že jsem se vlastně strašně změnila, že jsem někdo jiný, a že se vlastně dívám do minulosti, která mě posunula, a jsem na sebe hrdá....napadlo mě, že i časem se budu dívat na božského a na minulost s ním s pocitem, že mě někam posunula a budu na sebe ještě hdrější...neustále se totiž zesilujeme..těžkost, kterou jednou v životě zlvádneme, nás podruhé už nezaskočí,zaskočí nás jedině jiná těžkost, kterou jsme ještě v životě nepotkali, a proto jsme se vlastně i s moji kamarádkou na tuhle možnost připravily, protože už se nám prostě stala...a jiná která nás třeba potká nás potká právě proto, abychom se ji naučili zvednout...citíla jsem to na sobě, jsem silnější a hrdější, a dokonalý možná zkušenější o zkušenost, že ne každý sen je snem který si vysníme, ta realita je pak mnohem těžší a lidi o kterých si myslíme, že nemají tu sílu se zvednout a zesílit, nás možná překvapí a my zjistíme, že už jsou jiní a nám nezbyli ani oni....těším se zítra do stacionáře, vím o čem budu mluvit, o odpuštění sama sobě, že jsem nechala sama sebe trpět a ponižovat se, protože kdykoliv dáváme tomu druhému maximum, a jemu to nestačí, dáváme to prostě špatné osobě....