Tak jestli jsem si do prčic v pátek myslela, že to bude klidný víkend, tak to jsem se sakra mýlila...začalo to tím, že jsem v pátek měla svůj turnaj v bandmintonu, který byl ještě ve znamení tak trochu oslav mých narozenin,nejdřív jsem ale absolvovala oběd s mojí mamkou, která mě samozřejmě zase nepřekvapila, a ujistila jenom v tom, že zaplať panbůh v tomhle nejsem po ní, a jsem někdo úplně jiný, tak nejdřív jsem si vyslechla jak strašně piju od té doby co jsem sama, a jak bych neměla, a dala mi nealkoholické šampaňské, takže to nemohlo skončit jinak než výměnou názorů a rychlým, ale opravdu rychlým obědem,protože do toho začala moji dceři vnucovat názor, jak vlastně ona ani k tatínkovi na víkend nechce, ale musí, protože já se jdu bavit, tak to už bylo přes čáru,v tomhle máme jasno, dokonalý je její táta, a má na ní právo stejně jako já a ona si může k němu jezdit kdykoliv ona bude chtít, a teď prostě chce ona,mohla by zůstat doma a jít se mnou, ale nechtěla...dokonalý si pro ni přijel, a musím říct, že se mi přestává chtít o něm psát jako o dokonalým, protože kromě toho, že je snad pro moje holky dokonalým tátou, pro mě už to tak není...vypadá strašně strhaně a neupraveně, on který prostě vždycky dokonalý byl, a který by měl být ještě dokonalejší protože má přece mladší přítelkyni...nevím, co si mám myslet, ale musím říct, že mě pobavil chtěla jsem mu pomoct s věcmi k autu, a on se tak strašně zdráhal, že nechce, a mě pak došlo, že tam nebyl sám, byl tam s TK...takže jsem se musela smát... no nic vyrazila jsem na turnaj..večer byl super, holky mi upekly narozeninový dort, prostě jsou to fakt kámošky a teď i moje rodina...
Sobota začala pro mě zvláštně, zprávou od pana Darcyho, že je mu se mnou moc hezky, ale že cítí, že to tam prostě není, že to jiskření ani z jeho, ani z mé strany není, a mě došlo že je to pravda, ulevilo se mi, vůbec jsem nebyla smutná, jen jsem čekala, že se to stane, a on, protože je chytrý chlap, přišel na to sám, možná k tomu přispělo i to, že se mi zrovna na schůzce s ním ozval božský, což on nemohl přehlédnout, protože tou zprávou co mi napsal, mě překvapil, a musela jsem se chovat jinak, a asi i chovala celý týden, ne proto, že bych ho chtěla, ale proto, že jsem prostě na něj myslela, jak mu je a chtěla mu pomoct...měl prostě pravdu, můžeme spolu chodit na super večeře, na víno, do divadla, ale láska tam není...vlastně jsem se na každé schůzce modlila, aby nechtěl něco víc, a to bylo špatný...tak se vlastně v sobotu z pana Darcyho stal můj přítel,a já si rozdělila v sobotu své přátelé na dva druhy důležitých lidí, ty který nás sráží na kolena, a ty kteří nám pomáhají vstát...dneska vím, že časem upřímně poděkuju oběma...nejsem smutná, ulevilo se mi...a proč bych měla být smutná, získala jsem přítele, který ví jaká jsem, a poznal to možná dřív než někteří, kteří mě znají celý můj život....takže v sobotu jsem si udělala takovou inventuru toho kdo mě zklamal, a kdo mi pomohl...lidí kteří mě zklamali, se snažím zbavit, a těch kteří mi pomohli si vážím...prostě špatní odešli, a dobří přišli, důležitý je co v nás nechali....
Večer jsem vyrazila na volejbalový zápas, byl to skvělý zápas a my se skvěle bavily, jak by taky ne, mám tam svoje libero, takže to mi vždycy zvedne sebevědomí,jo a abych nezapomněla, ještě mi do toho začal psát můj spolužák, a pozval mě na kávu, takže opravdu si snad začnu připadat dokonalá a božská já, a ne ti moji dva ex o kterých si to myslím jenom já...takže jak řekla moje kartářka, ty Lauro nikdy sama nebudeš...jde o to koho si k sobě pustíš a koho hledáš...neděle pro mě byla zcela odpočinková, spala jsem celé dopoledne, takhle jsem se už neprospala snad od té doby co dokonalý odešel, asi to bylo tím, že jsem v sobotu prostě všechno nechala tam za těmi dveřmi minulost, a byla jsem v pohodě a spokojená....probudím se a zpráva od božského, slíbila jsem mu už dříve že naše konverzace mezi námi bude jenom naše, takže nemůžu psát o tom o čem jsem si psali, ale bylo to psaní o pochopení, a musím říct, že psaní z mé strany zcela bez emocí, protože už jsem prostě jiná, a mě došlo jak jednoduchá rovnice je, já a božský....je to rovnice láska a sympatie...rovnice buď tam je nebo není....stejně jako rovnice života a smrti, o které jsem tento týden taky psala...prostě zvláštní týden, to jsem věděla už od pondělí a když o tom tak přemýšlím, říkám si, že více než smrti bychom se měli bát života, který nežijeme, daleko větší ztrátou je zemřít dávno předtím, v sobě, zaživa, s pocitem toho, že nikdy nepotkáme lásku, že promarníme příležitost kterou v tu chvíli máme..tím nejvzácnějším co teď máme je čas. Víme přesně všichni kolik času nám ho zbývá.. S každou sekundou o jednu sekundu méně..prostě čeká nás jen takový život jaký si vytvoříme, pokud to bude život založený jen na přitažlivosti, nebo na lásce je naše volba, a já jsem ráda že tou mojí volbou je láska..i když je to sakra těžký, protože neumím bez lásky žít, neumím bez lásky se s někým milovat, neumím a nechci..budu prostě pořád věřit, že ta rovnice, moje rovnice je láska se rovná ještě větší láska,když budu lásku dávat, budu ji i dostávat, stejně jako když jsem odpustila já dokonalému, přestala mezi námi být ta nenávist, odpustila jsem mu jenom to čeho se dopustil na mě, to čeho se dopustil ve vztahu k našim holkám mu nikdy neodpustím, a na nich je jestli mu to jednou odpustí oni...ale já jim ukázala, že rovnice láska není nenávist...a možná přitom dnešním psaním narazila na pandořinu skříňku božského, kterou nechce otevřit, a možná kdyby otevřel, pochopila bych proč se tak bojí do každého svého vztahu tu lásku pustit, proč vztah zakladá na přitažlivosti, a pokud tam druhý lásku pustí, on musí utéct, protože takhle svázán být nechce, ale ta pravá láska nesvazuje, dává nám přece volnost, volnost někoho milovat, a na takovou lásku já čekám, a ona přijde, protože já ji dávám, ať už svojim dvou holkám, svojim kamarádkám, pro které tu jsem kdykoliv budou potřebovat, protože oni tu pro mě taky byli a jsou, a já tu jsem a budu i pro dokonalého a božského, protože i jim přece můžu pomoct kdykoliv budou potřebovat...a jsem tu i pro pana Darcyho, který je možná teď chytřejší než my všichni tři dohromady.....jsem ráda, že jsem lásku poznala, i když bolela a někdy mě srazila až na samé dno, ale jsem ráda, že všechny moje vztahy na lásce založeny byly...ať už milujeme kohokoliv náš vztah jednou skončí..žádný netrvá věčně...všechny nádherný pocitý prožíváme jenom dočasně. Je jedno jestli nás rozdělí rozchod, nebo smrt, stane se to. V životě nemá smysl na nic pozitivního dlouho čekat a otálet s laskavými slovy už vůbec ne, proto já nešetřila se slovy láska a miluji tě, pokud jsem to tak cítila...jestliže někoho milujeme ukažme mu to hned, proč otálet, ráno se můžeme probudit a on se to už nikdy nemusí dozvědět, protože tu nemusí být...srdce je lámáno skutky, které partneři neuskutečňují. V dobrém vztahu neexistuje žádný odklad, žádné zítra....pouze dnes můžeme vyjádřit svou lásku a obdiv a taková já jsem...prostě když to tak cítím, tak to udělám, řeknu a když ne, neudělám to...takže díky pane Darcy, že jsi pochopil jaká jsem, a udělal jsi z našeho krátkého vztahu přátelství,a kdoví i z přátelství se přece rodí láska, ale teď ještě ne, teď to ještě Laura nechce a necítí....