close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Jak ty mě tak já tobě.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bolest srdce..

25. října 2016 v 22:32
Tak mám před sebou poslední týden v měsíci, to pro mě znamená teď už druhý měsíc taková malá příprava na stacionář, takže pro mě takový týden bilancování, a všeho co se mi za ten měsíc přihodilo, a jaký posun jsem já sama udělala, nebo si to aspoň myslím, že jsem udělala. A nebyla bych to já, aby se mi i ten poslední týden něco zvláštního nestalo. Začalo to tím, že od pondělí jsem cítila, že je něco jinak, prostě něco bylo ve vzduchu. V pondělí mě čekalo druhé rande s panem Darcym…prostě jsme se od mých narozenin nebyli schopni domluvit, kdy a kde se sejdeme, a on mi hrozně moc chtěl popřát, a na pondělí rezervoval lístky do klubu Na Stojáka,takže když jsem ze sebe udělala božskou a dokonalou Lauru vyrazila jsem do Prahy. Nejdřív jsem omrkla kde je restaurace, kde jsme se měli setkat a pak se šla projít po obchodech, protože přece tam nebudu moc brzy, anebo moc pozdě. Přesně na čas jsem vstoupila do restaurace a samozřejmě vždy připravený pan Darcy už tam byl i s objednanou lahví vínka a vodou.Představení bylo super, hrozná sranda, prostě to vypadalo na parádní večer, když jsem se asi po dvou hodinách podívala na telefon, abych zkontrolovala holky doma, vidím blesk, zpráva od božského, umřel mu kamarád, který mu byl hodně blízký, napsal mi to, chtěl abych to věděla, možná proto, že věděl, že jsem ho měla ráda, i když jsem ho neměla možnost až tak poznat, ale byl to typ člověka na kterého se nezapomíná, a myslím, že i já jsem pro něj byla možná v tu chvíli ta pravá pro božského, myslím, že on jediný možná stejně jako já tomu v tu chvíli věřil…musela jsem mu odepsat, cítila jsem že potřebuje moji pomoc, bylo mu smutno, možná si v tu chvíli uvědomil tu samotu, možná tu bolest když odejde někdo blízký, možná tu jinou bolest, než když odejde láska, a možná cítil, že já ho pochopím…už jsem si říkala, je to snad znamení, že vždycky když jsem s panem 'Darcym, ozve se mi božský…skončila jsem přece s tou minulostí, zavřela jsem za ní dveře, jenže teď jsem věděla, že ho nemůžu jen tak odkopnout, neumím to, nejsem taková, prostě potřeboval, a možná potřebuje pomoc, takže jsem mu napsala, pokud by chtěl,a ráda se s ním půjdu rozloučit, aby nebyl sám…nabídla jsem mu tu tolik potřebnou pomoc o kterou možná teď přišel, protože to byl asi jeden z jeho nejlepších kamarádů, takových který i když nevidíte víte, že tu jsou a když potřebujete jsou ochotni přijet…prostě jsem najednou měla pocit i přesto , že mě hodil přes palubu mu musím pomoct, bez ohledu na to, co mi provedl, nemstít se je jediný způsob jak nechat minulost za sebou, to už jsem přece udělala s dokonalým a vím, že to funguje, vypustit minulost z hlavy je zbavit se bolesti…nemstít se znamená šetřit si bolest..odpustila jsem jim oboum, a oboum jsem připravena kdykoliv pomoct…jsem jim vděčná za tu zkušenost, zkušenost jak bolí láska…naučila mě ze slov "Prosím vrať se" stát se "Sorry, už se nevracej" prostě bez lidí, který jsou schopni nás jen tak hodit přes palubu, se totiž časem vždycky žije lépe…zkrátka sejde z očí sejde z mysli…..vzpomněla jsem si na to, když jsem šla do stacionáře poprvé, bylo to když jsem potřebovala pomoct já sama, po druhé jsem tam šla jako vítěz, co se postavil na vlastní nohy přesto, že ho v jednom roce hodili dva muži přes palubu stejné lodě, jménem láska, oddanost, rodina…a potřetí, zlomená z lásky a zoufalá a zase jsem odcházela nabitá a plná síly, a vítězství..příští týden tam půjdu jako Laura, která pomáhá a nezapomíná a je připravena pomoct i těm co ji stejně přes palubu hodí, protože vím jak důležitý je nebýt sám a vím jak těžký je někomu svoje srdce a svojí niterní lásku dát…když vás opustí totiž někdo, koho niterně milujete, zpočátku myslíte, že to nepřežijete,je to proto, že pravá niterní láska není o tom najít člověka, se kterým se dá žít, ale člověka bez kterého se nedá žít…je jedno jestli je to manžel, přítel nebo jen kamarád, je to někdo, kdo se nám vryje do srdce… díky dokonalému jsem poznala, jak silná je láska rodiny a jak důležitý je dát svým holkám příklad, aby s každým i s tím, kdo nám ublíží zacházeli s respektem a laskavě, i když se k nám chová hrubě, ne proto, že by měl takovou úroveň, ale proto, že ji mají oni…díky božskému jsem byla schopna říct dokonalému, že udělal dvě chyby, za
prvé, že ode mě odešel a za druhé, že mi tak umožnil zjistit, že se bez něj dá žít….co bude dál nevím, ale vím, že to všechno ze mě udělalo jinou možná božsky dokonalou Lauru….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama