close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Jak ty mě tak já tobě.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

THE SHOW MUST GO ONE

27. září 2016 v 23:05
Tak to mě napadlo dneska ráno, když jsem přišla do práce a zapnula počítač…včera totiž ještě předtím než jsem dostala zprávu od božského jsem ráno, když jsem ležela v posteli a bylo mi fakt bídně, vymazala veškerou korespondenci s božským a řekla si, že prostě končím, že budu dobrá kamarádka pro jeho holky a časem třeba i pro něj a že prostě půjdu dál a pak se stalo co se stalo, přišla mi zpráva od něj, že četl můj blog…večer když jsem napsala svůj článek "Láska bolí", jsem si říkala, že je to asi můj poslední článek, že prostě jsem se asi vyčerpala, božský přestal být božským, dokonalý snad začne být táta, a já se snad pohnu z místa, a půjdu dál…byla jsem prostě unavená a smutná, že se žádný happyend nekonal, a já vlastně ani nevím jestli jsem ho čekala, jestli jsem chtěla, aby se konal, ale asi jo, každá přece máme ten svůj sen, že ten náš princ na nás čeká a přijde nás vysvobodit…myslela jsem na to celou noc, asi jsem si přála aby si to přečetl, prostě někdy musím vědět určité věci, i když vím, že budou pro mě zranitelný, asi bez nich prostě nemůžu jít dál…napsala jsem mu poslední zprávu, zprávu, že jsem nikdy nepřestala věřit, že je takový jaký jsem ho poznala, pro mě prostě božský, že je mi jedno, co o něm kdo řekl, já ho dřív neznala, a toho kterého jsem poznala a znám takový nebyl, poděkovala jsem mu za tu chvíli co byl se mnou, to já přece dělám ve své fázi odpuštění, a omluvila jsem se mu, jestli jsem ho urazila….ulevilo se mi…odepsal mi ráno dvě slova …"v pohodě"…nevím co je v pohodě, že si uvědomil, že to možná trochu přestřelil, že můj blog je i tak trochu o mých citech k němu, a ne jenom o tom, co kdo řekl…došlo mu to vůbec….nevím…přijela jsem do práce a v mailu jsem měla poštu od mé paní doktorky…"Lauro, v pondělí je nová skupinka ve stacionáři přijdeš?"….do teď jsem neodepsala, nevím, chtěla jsem skončit, s tou dobro konající Laurou, která je k ničemu, vždyť ji přece nikdo nechápe, nikdo nechápe proč se pořád trápí pro jeden smutek, proč když překlene jedno černé období přijde další…co jim mám říct, že jsem v pohodě, jak napsal božský…jsem v pohodě?....řekla jsem si, že do pátku počkám, počkám co bude s Laurou do pátku, jestli se se jí bude chtít v té show pokračovat… vím, že jim ve stacionáři to pomáhá, to když tam přijde někdo, kdo je dál, a byl tam co oni, taky mi přece pomohl, ten klučina co končil, a řekl mi přijď bude líp uvidíš, ale já nevím…teď poprvé nevím jestli mám, jestli oni ze mě tu sílu ucítí, tu kterou jsem měla před měsícem, když jsem tam byla poprvé….do toho od rána v rádiu hrají písničky, který mě nutí zamýšlet, protože já prostě věřím na ty svoje znamení, a na ten svůj šestý smysl, takže od rána slyším - jako, že nemá cenu nad jedním smutkem vzlykat, že jenom bůh ví, proč se trápím, proč tě ve svojí hlavě mám, ty a já, zas přijde den kdy láska vrátí se k nám, čo bolí to prebolí.… jo pitomosti, hrozný slaďáky, ale jak si to mám vysvětlit, vždycky když se rozhodnu s ním skončit, vrátí se mi….vrátí se mi něco co mi ho prostě připomene…zase mě napadlo něco co jsem četla ve své knížce a co mi hodně připomíná mě samotnou..."Život nám dává rány nikoli tehdy, když je chceme, nýbrž tehdy, když je potřebujeme. Tehdy když nejvíc naříkáme. Protože tehdy nejvíc potřebujeme posílit. Právě proto, že někdo zlomil naše srdce že se nějak vzdálily naše sny, že nablízku nevidíme nikoho komu bychom mohli důvěřovat, že jsme si uvědomili vážnou chybu, za niž se stydíme, právě proto je všechno v pořádku. Nesnesitelné pocity nás donutí něco změnit. Nějak jednat. A dříve nebo později nás donutí jednat pozitivně, protože negativní myšlenky, činy i výsledky nás pořád dál nesnesitelně boli" I když nejsi v pohodě nepanikař. Má to svůj dobrý úmysl. Všechno nepříjemné nás nutí začít myslet i jednat pozitivně. Pozitivní myšlení i jednání nám přinese pozitivní změnu. A pozitivní změná nám dopřeje lepší pocity, protože budemem mít být na co pyšný - něco co jsme překonali. Z čím negativnější a hlubší jámy se dokážeme vyhrabat, tím pyšnější pak na sebe můžeme být. A tím větší získáme sebevědomí....jo tímhle vším jsem si prošla a přesto zase spadla zpátky, vím proč, neponaučilo mě to, zase jsem začala dělat ty samé chyby... proto se pořád ještě mám co učit, dokonalý byl pro mě vším, a božský byl pro mě světlem v té jámě kam jsem spadla, když jsem dokonalého ztratila...vlastně to byl stejný příklad, stejně jsem k němu vzhlížela a doteď nepochopila, proč se pořád nemohu hnout dál, teď už to vím, zase jsem se chtěla obětovat, obětovat někomu a něčemu, zase jsem šla zatím svým snem dokonalé rodiny, jenže to on nechtěl, on měl jiný sen, a proto se naše cesty rozešli, museli....to odmítání překonat co mě bolí je to co mě brzdí jít dál...Dokážu to...dokážu to, je základ každého úspěchu...když budu věřit, že něco nedokážu, pak se o to nepokusím. Když budu věřit, že mě nečeká žádná lepší budoucnost nepotká mě. Tak jednoduché to na světě je....a já věřím, že mě ještě minimálně jeden božský nebo dokonalý čeká....i když teď, teď jsem čekala na zázrak a ten se nestal, takže chvíli budu smutnit a třeba do pátku naberu sílu a budu zase ta Laura co přijde do stacionáře a řekne, že ona šla dál protože na to má....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama