Dneska jsme začala svůj den návštěvou mého pana psychologa, střídají se u mě s manželkou, tak to mám takový pestrý, jednou ona, jednou on, baví mě to, protože pokaždé tomu dají jiný náhled, jednou mužský, jednou ženský…víceméně se teď připravuju na ukončení jedné mé životní etapy, tedy pokud k tomu dokonalý sebere odvahu, protože já mu opravdu pomoct nemůžu, a ani nechci…chci se sama na tu chvíli připravit, protože vím, že mě to ještě semele…v práci jsme řešili rozchod jedné mojí kolegyně, co je stejně stará jako moje starší dcera, znají se….vlastně mi to zase připomnělo tak trochu mě, připadám si už paranoidní s těmi náhodami…rozešla se po třech letech s klukem, kvůli poblouznění, které nevyšlo, ale pomohlo ji od vztahu, který ji už nenaplňoval, no a pak sbalila jednoho kluka, a uvědomila si, že to byla vlastně jenom náhrada za toho, kvůli kterému se rozešla se svým tehdejším přítelem….ten kluk ji miluje, je z toho nešťastný, jenže ona ví, že být s ním by bylo pro ni jenom horší, a že když to ukončí hned, bude to lepší, než aby ho trápila, a stejně by to bylo k ničemu….zamyslela jsem se přitom sama nad sebou,no to bych prostě nebyla já,musím každý den najít aspoň jednu souvislost se svým životem. Radit to já umím, jiným to mi jde, vím přesně co má, kdo, nebo já udělat, jenže ta hlava dělá pořád něco jiného,jako teď, zase píšu o božským, a přitom jsem si řekla, že už mu nebude patřit ani jeden řádek. Jen mě prostě napadlo, že vlastně ani jednou za tu dobu co jsme spolu byli mi neřekl, mám tě rád, jo řekl mi, že je mu se mnou hezky, ale to bylo všechno…tak jsem si říkala, že jsem vlastně jako ten kluk co prosí kolegyni o lásku a ona ví, že to není ono, třeba taky božský věděl, že to není ono, jenom se to bál říct, a čekal až se to prostě nějak vyvine…..třeba jsem byla jenom náhrada za něco, nebo někoho.....stejně jako dokonalý se trápil v životě se mnou, protože ho prostě přestal naplňovat.....vím, že nemá cenu nad tím přemýšlet, ale to bych prostě nebyla já,uvědomila jsem si jak těžký rozhodnutí to je, kolika lidem ublíží, kolika lidem pomůže...jak takový rozhodnutí člověka změní,ze mě udělalo Lauru, z dokonalého udělalo zase kluka,což při jeho věku a tomu, že je otec jedné dospělé, a jedné dospívající dcery dost absurdní, a z božského - udělalo božského....v životě prostě takový rozhodnutí přijdou, a člověk se k nim musí postavit čelem, ať jsou příjemný, nebo ne...má mladší dcera se teď právě rozhoduje jestli bude pokračovat ve sportu ve kterém je fakt dobrá, anebo v muzice, ve které je víc než dobrá...obojí už časem dělat nepůjde...je to pro ni hodně těžký rozhodnutí, možná jako bylo pro dokonalého, když se rozmýšlel jestli nás opustí, a možná jako pro božského, když se rozmýšlel jestli mě opustí.Pro mě její rozhodnutí bude možná vyřešení, přestala bych se vídat s božským, protože ten její sport bylo to jediný co nás teď spojovalo, a dávalo šanci se možná občas vidět....zvláštní jak něčí rozhodnutí může ovlivnit život několika lidí, jestli dobře nebo špatně ukáže čas....stejně jako moje rozhodnutí stát se Laurou a psát tyhle články pomohlo třeba někomu, kdo byl chvíli zoufalý a nešťastný jako já, možná její rozhodnutí pomůže mě vyřešit jednou provždy kapitolu božský....a já budu žít dál a nebudu se už trápit ať se rozhodne jakkoliv.....