Tak jsem zažila hodně zvláštní víkend, opravdu se povedl, takový víkend prozření a poznání, ale abych nepředbíhala....v pátek jak jsem psala, jsem se sešla se svou partou holek, vyrazily jsme na diskotéku, no takovou zábavu pro starší jako my, do našeho místního klubu...předtím jsme samozřejmě u kávy, probraly celý týden a ty naše božské a dokonalé....ještě předtím se ale moje holčička vrátila z volejbalu nadšená, že pokračovat bude, že si promluvila s trenérkou, musím se přiznat, že já ji to psala, ať s ní promluví, co se týče týmu, takže přijela nadšena, jsem ráda, mrzelo by mě, kdyby kvůli mě, nebo kvůli holkám, který ji nepřejí úspěch nebo něco podobného skončila...jak jsme tak klábosily a já vyprávěla jedné z našich kamarádek svůj příběh, protože ona s námi nechodí tak často, rozvsvítil se mi telefon a já kouknu kdo mi volá, byla to dcera božského, co hraje s moji volejbal....ty jo, úplně jsem se lekla co se děje, vždyť jsem ji psala k svátku, ani mi neodpověděla, a teď v deset večer mi volá, zvedla jsem to, chtěla jen vědět jak se mám, co dělám, jestli bude moje volejbalistka bude pokračovat a co oslava a že by ráda přijela, no byla jsem ráda, že se ozvala, mám ji ráda a bála jsem se, že jim božský řekl o mě něco, proč se mi radši neozývají, a to bych fakt nerada...a aby toho nebylo málo, má starší dcera mi napsala, jak v práci narazila na lidi, kteří znají božského a že kdyby věděli, že její máma si něco s božským začala, řekli by ji hned, že on není typ pro vážný vztah, a že si prostě s ženskými jenom užije a čau...no to jsem zrovna slyšet nechtěla, ale nezlomila mě to, jen prostě nemůžu pořád uvěřit tomu, že bych se tak zmýlila, a moje srdce, který mě nikdy nezklame, to prostě nepoznalo, že je takový...nebudu se s ním už trápit, nechci....tak jo, vyrazily jsem za zábavou, jen co otevřu dveře podniku, seděl tam můj první kluk, z kterého je mimochodem fakt troska, alkohol, drogy, život si s ním zkrátka pěkně zahrál, ale byla to jeho volba...jen co jsme si dosedly, přišel za mnou, že by si rád se mnou promluvil, to dělá vždycky když mě vidí, nešla jsem, nemám o čem si s ním povídat, je to pro mě smutný příběh...takže jsem se bavily bylo to opravdu super...v sobotu odjely holky k tátovi, a já vyrazila tentokrát na pivní slavnosti, počasí nám přálo, bylo fakt hezky, setkala jsem se tam z částí své rodiny, a kdo se ke mě zase nepřitasil, můj bývalý který mě pronásledoval od pátku....na tom denním světle, jsem opravdu viděla, jaká je to troska, a jak zoufalý je, pořád říkal jak mě miluje, jak mám krásnou rodinu, co můj manžel, nechtěla jsem mu říct, že můj manžel mě opustil, protože to bych se ho už tuplem nezbavila, ale na chvíli jsem si uvědomila, že on šel vlastně taky za lepším, bylo mi šestnáct, když jsem s ním začala chodit, a vydrželo mi to do devatenácti, několikrát jsme se rozešli, on v té době byl opravdu hezký chlap, a uměl vydělat peníze, takže i celkem společenský, a tak mě po dvou letech mé oddané lásky podváděl, jenže já ho milovala, a pořád mu odpouštěla a vracela se k němu, a věřila, až než jsem potkala dokonalého a ten mi otevřel oči a jemu došlo, že ho nechci, a už se k němu nevrátím....našel si pak holku má s ní syna, ale ta ho stáhla právě k drogám, pití a tak podobně, a on se prostě už z toho nevyhrabal, došlo mi jak krutá daň to byla od života, myslel si, že se bude mít líp a nakonec jsem i já včera cítila, že přesto, že jsem sama, a někdy se cítím dost bídně, jsem pořád na tom líp než on...nemá nic, nic na co může být hrdý, nic kam by se vracel, bydlí u rodičů, kteří jsou z něj zoufalý, protože se v něm viděli, syn se s ním asi nestýká, takže zůstal sám....došlo mi, že mi tak trochu připomíná dokonalého, taky se v něm jeho rodina viděla a taky se k ní vrátil, aby si splnil ten svůj sen, že beze mě se bude mít líp, ale on aspoň díky mě má tu půlku naší rodiny, kterou já mu nevzala, a nevezmu, díky mě ji neztratil a kterou mu tenhle zoufalec, co šel za lepším tolik závidí...došlo mi, že by taky za pár let tam mohl sedět takhle sám, a naříkat nad tím jak láska bolí, ale mě došlo, že láska nebolí, lhaní, podvádění a ubližování je to co bolí. Láska nikdy nezklame, zklame jen člověk......dokonalý byl a je dobrý táta, jen se prostě na té své cestě zastavil, a je teď na něm, aby se nestal outsiderem u svých vlastních dětí, protože každý jsme nahraditelný, a někdy nám ani nedojde jak lehce, což se já v souvislosti s božský přesvědčila, lehce by nahradil dokonalého, a asi to prostě tak být nemělo, a proto mi ho osud vzal....nechtěla, bych aby jednou zůstal dokonalý takhle sám, jako ta moje první láska, ke které jsem taky vzhlížela, a kterou jsem teď litovala...ale jak už jsem jednou psala, s tím, co se na nás dopustí druhý se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho se na sobě dopustíme sami...