Tak jsem dneska byla poprvé se svojí novou Laurou na krizáči, tam kde jsem já svoji dnešní Lauru našla…ta Laura co je od včerejška dokonalá a božská, byla říct, že je…hodně zvláštní pocit, přijít do té skupinky zoufalých a nešťastných lidí, najednou jsem viděla sama sebe, v těch černých věcech, zoufalá, prosící o prášky na spaní, která měla pod sebou krabičku s kapesníky, protože si nestačila utírat slzy, najednou se mi to všechno vrátilo….ten zasněžený areál bohnické nemocnice, ta stará oprýskaná budova, ty schody vedoucí do místnosti, kde skupinka probíhá, ta vůně….nejdřív jsem myslela, že to nedám, co jim mám jako říct, že jsem šťastná, spokojená, to přece nechtějí slyšet a jsem vůbec…najednou jsem si připadala, že snad budu znovu potřebovat, aby mi dal někdo slovo, že sama budu potřebovat skupinku a pak si říkám Lauro, jsi tady abys jim ukázala, že to jde být šťastná i když si myslíš, že nikdy nebudeš…viděla jsem jak čekají, kdo jsem …báli se že další do skupinky a když jim terapeut řekl, kdo jsem viděla jsem tu naději, to jak jsou rádi, že tam jsem, že nejsem další zoufalá, která nabalí svoje problémy na ně….znám to moc dobře, strávila jsem tam měsíc…a tak jsem začala svůj příběh o dokonalým , svůj příběh o božským o tom, že díky nim jsem tady a tou co jsem teď.…najednou jsem cítila jak jsem ráda, že jsem to všechno prožila a že jsem tam kde jsem,že jim můžu pomoct….bylo to pro ně určitě odlehčení slyšet jiný příběh a nechat si poradit od někoho, který ví jak jim je, a jaké to tam je…vzpomněla jsem si na jednoho kluka co mi byl hodně blízký a tam mi došlo jak hodně mi připomínal božského…vlastně skoro vypadal jako božský,jmenoval se Jirka, byl to on kdo mě dokopal, abych na tu schůzku s božským šla, byl to on, kdo mě donutil sbalit dokonalému věci a nechat si dát klíče…celý den na něj myslím, protože on si prošel skupinkou dvakrát, vrátil se tam protože ho to znovu semlelo.….neskutečně silný chlap, který měl tu odvahu tam řešit svoje problémy z dětství, z manželství, stali se mu strašný věci, a přesto všechno to dokázal zpracovat a pomáhat druhým…třeba jako mě… pořád na něj myslím, co by mi řekl, Lauro, já věděl že ty se sem nevrátíš….Lauro, kašli na dokonalého i božského máš navíc…..anebo Lauro jsem rád, že jsi to dokázala…..dokázal být na mě sakra tvrdý, ale taky mě dokázal obejmout jen tak když jsem byla sama, zoufalá…v tom to kouzlo té skupinky je…to pochopení a to že je šance….chtěli vědět jestli dokonalý nebo božský vědí o Lauře, co ji říkají, nevím, nevím jestli vědí nebo nevědí…píšu si tady o nich co cítím , protože to já umím a to jim oboum nejvíc vadilo, to moje věčný psaní…..a stejně jako Laura v románu pro ženy dlouho nevěděla, že dopisy v metru jsou pro ni od jejího Olivera, ani oni nevědí, že Laura je tady díky nim….najednou jsem si uvědomila, že jsem vlastně chtěla jenom náhradu za tu moji rodinu kterou nemám a to božský nechtěl, možná ještě nechtěl, možná se mnou nechtěl, možná vůbec nechtěl…uvědomila jsem si,že jsem ho stahovala někam kam asi nemám právo ho stahovat, nevím.......a vím co by mi řekl můj Jiřík z krizáče teď: už ho zase omlouváš Lauro, je to sráč, který si tě nezaslouží a vysral se na tebe...jdi už konečně dál Lauro....