Tak jsme včera prožila zvláštní večer, udělaly jsme si s mojí dcerou takový pohodový večer, byly jsme sami, udělaly dobré jídlo a já psala svůj článek na blogu a ona řešila svoje rozhodnutí….mezitím mi vyprávěla zážitky ze školy, do toho jsme začaly plánovat víkendovou oslavu narozenin dcer, bude to první oslava bez dokonalého, a já najednou zjistila, že nám vlastně přestává tam doma, kde byl doma, chybět…najednou jsem si uvědomila že ani ona ho vlastně nebere jako součást nás….prostě je to její táta, ale už s ní nesdílí ty každodenní starosti a příběhy ….najednou jsem si uvědomila, jak jsme si to nedokázaly před půl rokem ani představit, jak budeme trávit čas bez něj, a najednou jsme prostě sami sobě parťáci….najednou jsem si uvědomila, že vlastně ten pro ní táta zůstal tady, a teď je to někdo, kdo je asi kamarád, protože se tak i chová, protože on je teď v dost jiných energiích jak říká moje kamarádka astroložka, nevím, neviděla jsem ho a ani nechci…najednou jsem si uvědomila, že i pro mě ten super manžel zůstal tady…. najednou jsem si uvědomila, že ta zodpovědnost za její život je na mě, protože ke mně vzhlíží jako k té která to zařídí, a vyřídí a je tady…a táta je tu pro to, aby ji pobavil…ale není ten táta co byl ta autorita, a my k němu prostě tak vzhlížely…jo, je a bude tu pro ni, ale jenom když bude chtít ona…uvědomila jsem si jak lehce se hodnoty přehodnotí a život pohne úplně jiným směrem….. najednou jsem si uvědomila jak si plánujeme oslavu, vánoce, prostě všechno, a on v našem životě není…..jak jsem si myslela, že tohle všechno budu sdílet s božským a najednou tu není ani on….jak je jedno jestli ty lidi jsou s vámi 20 let nebo 2 měsíce, prostě důležitý je co ve vás nechají……v tom mém rozjímání mi najednou začal psát jeden asi přítel, moc milý věci….je sám, už dlouho sám, má stejný pohled na vztahy jako já, stejný pohled na život a já si najednou uvědomila, že jsem zase žádaná, že by se chtěl sejít a najednou jsem se začala bát, bát toho že budu srovnávat s božským, bát toho, že už to nebude jako s božským tak spontánní, tak živelný, bát toho, že to zase nevyjde…..bát toho, že zase zpanikařím….chci vůbec další vztah….nechci být sama, ale co když to bude teď náhrada za božského, jako božský byl asi náhrada za dokonalého…i když byl pro mě strašně důležitý a v mnoha věcech mi ukázal ten jiný pohled, ale o tom jsem už psala….najednou jsem si uvědomila jak se budu bát si připustit někoho k tělu…najednou jsem si uvědomila že i tenhle přítel je vodnář a fotbalista jako božský…má to snad něco znamenat, že od soboty co se o mě někdo začne zajímat, vidím v tom pořád souvislost s božským….najednou zase vidím, ty znamení, najednou zase slyším Jiříka z krizáče jak mi říká "Lauro, přestaň být paranoidní , přestaň být záloha a koukej žít a ne zahnívat v čekání, buď sobec jako je božský", když ti napíše" žiju si svůj život a jsem spokojený"…..pořád to čtu dokola, svůj život, copak on někdy žil jiný život než svůj…jaký je vlastně můj život, byl to život s dokonalým, ten domeček z karet co se sesypal…byl to život s božským, ta vidina zase rodiny…a teď jaký je můj život…jsem spokojená, umím být ještě šťastná…bojím se…bojím se, že každé mé štěstí je vykoupeno nějakým neštěstím…bojím se samoty, i když jsem vlastně sama nikdy nebyla…..najednou jsem si uvědomila, že tu vlastně božský byl jenom když chtěl on, najednou jsem si uvědomila, že tu nikdy nebyl, když jsem ho potřebovala, najednou jsem si uvědomila, že se nemusím bát, protože já jsem Laura co prošla krizáčem a má svůj blog a svojí rodinu a že je prostě KUS……..