close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Jak ty mě tak já tobě.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec trápení?

16. září 2016 v 22:20
Konečně pátek, konečně úplněk a tím pro mě konec mého trápení...nebo alespoň toho týdenního co za něj určitě ten úplněk mohl..celý týden jsem bilancovala a vracela se zpátky...vyvrcholilo to dneska roztržkou s mojí mámou, jak jsem už psala, hodně mě teď stahuje někam kam už nechci a nechápe mě....jako třeba dneska, vyrukovala na mě, jestli náhodou nepiiju, co jsem zůstala sama bez dokonalého, a že bych se měla nad sebou zamyslet, nebo se dokonalý ke mě nevrátí...už ji mám fakt dost, nevydržela jsem to.....já přece vůbec dokonalého nechci, už je to pro mě uzavřená kapitola, je konec, ona to prostě pořád nedokáže přijmout...jsem ráda, že jsem jiná a že jsem došla na krizáč, a že jsem potkala božského a udělala všechno proto aby dokonalý pořád patřil do naší rodiny, i když už rodina nejsme...musí přece patřit, bez něj bych ty dvě úžasný holky neměla...poslala jsem ji prostě už někam...musela jsem...jinak to s ní nejde...ona mě udělala mnohem horší věci, a nechápu jak teď může po mě chtít abych byla nešťastná a ne šťastná....mojí volejbalistce už je líp, mnohem líp, a tak jsme večer spolu a s mojí kamarádkou stejný osud vyrazily i s dětmi pozorovat to tolik očekávané zatmění..samozřejmě začalo pršet a nic jsme neviděli, ale všichni jsem se zastavili a začali si všichni přesně ve 20.54 přát jedno jediný přání, to který, i když to bude blbost by mohlo udělat šťastný nás všechny....a pak jsme jen tak stáli na mostě a koukali a bylo nám tak fajn, tak lehce, uvědomila jsem si v ten moment, že všechno co se mi stalo, bylo to co se mi muselo stát, musela jsem ztratit dokonalého abych si začala vážit sama sebe, musela jsem mu odpustit, aby si on mohl vážit mě, musela jsem ztratit božského abych se naučila být sama, abych našla svoji Lauru, abych mohla pomoct dokonalému, abych odpustila svému tátotvi, udělala jsem za ty dva měsíce kus práce na sobě....hodně teď přemýšlím, asi tím, že jsem hodně sama, i to mi božský jednou řekl, že i on hodně přemýšlí, protože je taky sám....jak jsem tam stála přemýšlela jsem jaký vlastně jsem rodič, moje vlastní matka si myslí, že se ze mě stává alkoholik co nezvládá samotu a přitom já jsem přece pro svoji holky teď tak trochu dobrá, protože pomáhám na krizáči, píšu blog a oni přece potřebují někoho koho budou následovat, kdo je neučí hledat polovičatá řešení a držet se polovičatých partnerství, potřebují tátu, který jim ukazuje že od problému se neutíká,což v případě dokonalého byl přesný opak, utekl, nechal nás tady, pořád si nechával zadní vrátka, ne už nechci na to vzpomínat, bylo to strašný, já jsem byla strašná, potřebují pozitivní vzor, který jim umožní pochopit, že se k nikomu nesmíme chovat tak, jako kdyby měl více životů než jen jeden...ve snaze neublížit nikomu ublížil vlastně nám všem, ale přesto všechno to byl a je fajn chlap a byl a bude zase fajn táta, chtěla bych aby jednou byl takový táta jako je božský, že je teď tak trochu to malý světlo v té naší samotě s mojí volejbalistkou, je nám fajn, ale mohlo by....ne nebudu negativní, jsem pozitivní a dobro konající Laura, v televizi právě končí Hříšný tanec, zadívala jsem se a vrátila do svých šestnáctin, pousmála jsem se, doufám, že mě taky brzy někdo z toho kouta vytáhne.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama