Tak jsem včera prožila hodně zvláštní sobotu..po obědě, kdy mě trochu rozsekal výlet mojí volejbalistky, mimochodem která nechce, abych ji tak oslovovala, tak ji budu říkat, umělkyně, protože to mi přece předpověděla kartářka, jedna je umělkyně a druhá cestovatelka...tak odpoledne, když přijela mimochodem plná nadšení a euforie, protože božský se k ní prostě chová božsky a ona mi vyprávěla kam všude ji nabídl, že by ji vzal, a jak to bylo fajn, jsem nestačila popadat dech a nevěděla jestli mám brečet, nebo se smát, nebo si dát něco na uklidnění....zkrátka nerozumím tomu, co se děje, chvíli jsem si připadala, že mám snad dva dokonalý, akorát že jeden je skutečný otec ač se tak úplně teď nechová, spíše jako kamarád a druhý by měl být kamarád a chová se trochu jako otec...a já, já jsem pořád sama a čekám až se mi má umělkyně vrátí od jednoho z nich...no není to absurdní, to se prostě může stát jenom mě....takže večer jsme měli domluvený grilování s kamarádkou stejný osud, bylo to fajn, navštívily jsme jednu naší kamarádku, děti si to taky užily a mě do toho začala psát božský, jak se to líbilo, že jim hodně a že nabídl mé umělkyni, že ji vezme na hory...vím napsala jsem ty jsi prostě božský....prohodili jsme pár zpráv, nezávazných, ale pro mě milých, mě přece stačí málo...večer jsem se zase ponořila do své knížky, čtu teď o odpuštění, to už mám přece taky za sebou a už jsem tu o něm taky psala..dostala mě jedna pasáž: nikdy se netrap pro ty, kteří se netrápí pro tebe, a nikdy nečekej na ty, kteří už od tebe ve skutečnosti dávno odešli...ve vztahu se to stává, jestliže někomu dáš kus sebe a on odejde. Bez kousku sebe sama se cítíž neuplný. A když druhému dáš sebe celého, cítíš se bez něj bezcenný, nulový, vztah je vlastně jako gumička, kterou drží dva lidé, každý za opačný konec. Když jeden gumičku pustí, druhého to štípne...vztah je jako řetez. Jen tak silný jako jeho nejslabší článek...tak a nemám být z toho všeho rozsekaná...byla jsem já ten nejslabší článek..v manželství s dokonalým asi jo, proto nám to přesto všechno tak dlouho vydrželo, dokud on tu gumičku nepustil..musel, já mu dala sebe, byla jsem pro něj už bezcenná a nulová...a s božským vůbec nevím, pustil tu gumičku štíplo to..musel, protože jsem to zase chtěla udělat...zase jsem mu chtěla dát sebe celou a to on nechtěl, dva si přece musí vážit sebe samé...pochopila jsem to,proto mi dokonalý nechybí a chybí mi božský, on byl ten slabý článek a proto byl pro mě ten vztah tak silný, protože ten nejslabší článek je přece ten nejsilnější, on mi ukázal, že se nemůžu obětovat, nechtěl si mě přestat vážit...nebyla jsem na to všechno připravená, teď už jsem, jsem zase celá sama sebou, zmoudřela jsem. Pro nás oba to byl posun k lepšímu a čas ukáže co bude nebo nebude...usnula jsem...probudilo mě pípnutí zprávy, to snad ne, opět můj neodbytný milenec co milencem nikdy nebyl ale chtěl by být...to snad není možný, pokaždé když dospěju nějakého rozhodnutí on se ozve, pořád mě chce...to mě tedy zase pobavilo má to snad něco znamenat karmo? mám si myslet, že jsem neodolatelná a sexy pro kluka mladšího o dvě generace? Jsi fakt vtipná karmo, ale ty moc dobře víš, co já chci....
Také si říkám