Dnešek byl pro mě ve znamení smutku..jsem smutná, sama, čekám na zázrak který nepřichází, vidím znamení, který jsou k ničemu, nemohu se pohnout dál a tak strašně bych chtěla.....nemohla jsem v noci vůbec spát, a to i přesto, že si vždycky lupnu svoji dávku léků, spala jsem se svoji mladší dcerou, který taky bylo smutno, protože se ji zdál dost divný sen a navíc, pořád řešíme její rozhodnutí...jsme obě jako na houpačce, vím, že její rozhodnutí skončit s volejbalem by ulehčilo život nám oboum...pro mě by znamenalo přestat vídat božského, a nechat zmizet to poslední co nás spojovalo a pro ni asi taky...ale mám na to vůbec právo to po ní chtít, aby to vyřešila za mě, chci to vůbec, proč se pořád trápím s božským, když bych měla jít dál, on mě přece nechce nic jsme pro něj neznamenali, proč...proč jsem si myslela, že to je naděje pro nás, že budeme zase rodina,jiná ale budeme...proč mám pocit, že ten převozník jsem já, protože já nevystoupila z té lodě a pořád se vezu...čtu teď strašně silnou knížku jmenuje se dvanáct srdcí, je o tom, že srdce vždycky ví co dělat, nutilo mě to zamyslet, když jsem se přece rozjela za božským taky mi to říkalo srdce a co to znamenalo, konec, konec a další trápení.. říká se tam, že pokud se chceme zbavit toho co nás trápí, vymažme si číslo na toho který vyjádřil jak vnímá naší hodnotu tím, že nás opustil...chtěla jsem to udělat, vymazat si číslo na božského, přestat jezdit na volejbal, přestat ho vídat, myslet na něj a zatím jsem mu napsala,poprvé od té doby jsme si psali jako přátelé, bylo to milý, a byla jsem ráda, ale je mi smutno..smutno ze sebe, umím být dobrá kamarádka a přítel, ale jako manželka a milenka nestojím za nic...všichni mě opustili a chtějí se se mnou jen kamarádit, protože má láska když je to láska je tak silná, že ji neunesou a mě nezbyde než být převozníkem a čekat, že někdo jednou převeze mě....ale jak dlouho, život je přece tak krátký a není v něm moc místa na zázraky a já už na ně přestávám věřit, stejně jako na druhou šanci, i když vrátit čas a dostat ji...nepřála bych si teď nic jiného....pro mě i pro mou volejbalistku....