Tak myslím, že po těch mým pesimistický a karmou se zabývajících článcích Vás dneska svým článkem pobavím…tak nejdřív ještě ke včerejšku, když mi to všechno došlo, a já dopsala svůj článek na blog, šla jsem na nehty, chodím k takové fajn paní, co je ukecaná a vždycky se těší s čím ta Laura zase přijde a tím, že mě vlastně vůbec nezná, nezná ani božského ani dokonalého tak mi vždycky řekne svůj názor a já si to pokaždé pak zase přeberu.. to mi zůstalo asi z mého období v krizáči, ten nestranný názor lidí co vás neznají, a jen tak z oleje plácnou co si myslí, a vám dojde, že to tak vlastně je, a jak je to jednoduchý, zatímco vy nad tím hloubavě přemýšlíte….tak jak si tam tak sedím, a ona mi piluje nehtíky najednou telefon a tam pan dokonalý, nebo super manžel, jak chcete… tak jsem to zvedla a myslela jsem, že přivezl naší nejmladší byla u něho na prázdninách, ale on na mě vytasil, jestli jsem doma a jestli bych mu nemohla vyzvednout dort z cukrárny, naše dcera měla totiž včera narozeniny, tak to asi chtěli slavit, no já fakt nemohla, nehty rozdělaný, ale tak jsem nevěděla jestli si dělá srandu, včera mě dusí s rozvodem, já se z toho dva dny vzpamatovávám…a on najednou chce být kamarád, jen tak, mi začne vyprávět jak neměli dort a objednal kousky…co to jako má být….no když jsem to položila i moje paní manikérka říká, to si dělá srandu, tak on to všechno posral a teď chce od vás pomoc, dva dny vás dusí s rozvodem penězi a teď tohle….já ale byla nad věcí, teď už mě jeho jméno na telefonu nerozhází, ani on, jsem přece Laura a ta je mnohem silnější…
Večer jsem si udělala pěkný večer, protože naše malá holčička mi volala, že chce ještě být u tatínka, přijel pozdě z práce a slaví ty narozky, a já dobro konající Laura, jsem ji řekla, že jo, že my to spolu přece oslavíme za týden, kdy máme pozvaný děti a bude párty, prostě babinec, už plánujeme s mojí starší dcerou jak ji to uděláme, prostě jo…řekla jsem si je ten úplněk v klidu si sedneš, stáhla jsem si oblíbený film román pro ženy a byl tak chvíli Pažoutem, protože taky píšu o božským, a chtěla bych vidět jak sedí a čte si můj blok a možná se i trochu pousměje, a možná i trochu uroní slzu, protože on tak trochu cíťa byl a já doufám, že je, protože to mě na něm imponovalo….a říkám si jestli jednou mu to dám přečist….prostě byl to fajn večer…..
Dnešní ráno začalo zase ve znamení , já a moje kamarádka - stejný osud….zase už jsme řešili jejího bývalého, prostě chlap, co si po dvou letech uvědomil, že ztratil rodinu a že víkendy jednou za 14 dní a pár dní o prázdninách je nic proti času strávený s jejich radostmi a starostmi…ale to už jsem psala… takže dusí děti, vynucuje si pozornost a lásku….no a najednou mě to napadlo, vím jak se připomenu božskému, protože kdo nic nekoná, ničeho nedocílí…a tak jsem mu napsala…strohou, chladnou zprávu na blesku, nebo chcete-li messengeru, že zveme jeho holky na oslavu jejích narozenin….nic víc nic míň…ani slovo přijeď taky, nebo jak se máš..nic na konec jsem přidala obrázek dorta…abych to trochu ale opravdu jen trochu odlehčila….a teď čekám, ale jsem v takovém zvláštním klidu a říkám tak jestli tě pošle Lauro do háje po třetí bude to znamenat, že opravdu byl božský jenom pro tebe a je na čase jít dál a pokud je božský má šanci mi to dokázat…..výhodou blesku, jak říkám je, že vidíte, když si dotyčný přečte zprávu…a božský si ji přečet, přestože je na dovolený, už to přečetl ….a nic…možná že ho to překvapilo, protože po tom co mě poslal do háje jsem mu neodpověděla ,a možná, že přemýšlí co odepsat, možná, že vycítil, že to je velmi strohá a chladná zpráva, a možná že to nechá až se vrátí z dovolené a ozve se, protože naše děti v sobotu odjíždí na soustředění a bude vědět, že jsem sama, a možná přijede na to kafe, a možná taky ne a možná jemu to jedno, ale já jsem v takovém klidu a dobře naladěná, asi proto, že jsem zase nahodila tu udičku a čekám jestli se uloví…a když ne, budu chvíli zase smutnit ale už se z toho nezblázním a půjdu dál a uvidíme, uvidíme, uvidíme....
