Abych nepsala jeno o božským a super manželovi a svých holkách, rozhodla jsem se napsat i něco o sobě a mých kamarádkách...protože příběhy o božským a super manželovi ještě nějakou dobu budou plnit můj blog, protože je to ještě cesta dlouhá, kterou mám před sebou.....
Jsem hodně přátelská a nerada sama, takže jsem vždycky dost kamarádek měla a taky spousta jich v mém životě jenom nějakou dobu byla a už nejsou a taky spousta jich jde se mnou celou dobu a vím, že i když se nevidíme každý den, můžu se na ně vždycky spolehnout...a taky o spoustu kamarádek jsem po tom co se mi stalo přišla, protože ne každá mě chápala, a taky ne každá zůstala s námi oběma....ale já jim to nevyčítám, bylo to jejich rozhodnutí...vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu, baví mě se o ně starat, připravovat ty oslavy, mám ráda ten šrumec a to se mi tak trochu s božským splnilo, mít čtyři holky z toho tři ve stejném věku byl mazec, ale o něm jsem přece psát nechtěla
...
...Když odešel super manžel, zavolala jsem kamarádce, která je se mnou skoro třičtvrtě života, s kterou jsem zažila první lásku, svoje celé manželství, její rozvod, její zoufalství, naše děti spolu vyrůstaly a která mě u sebe nechala skoro týden....znají spolu s jejím manželem nás oba, a taky s námi oběma zůstali a která tu chvíli byla i pro mou starší dceru, protože já jako zoufalá matka a super manžel v tu dobu jako suverenní otec, který byl zamilovaný a nechtěl jim to přiznat, jsme byli nepoužitelný a chvíli ji i postavili mezi nás...ona tu byla chvíli pro ni a já ji jsem za to moc vděčná....
Pak tu byla se mnou kamarádka, která ještě svoji Lauru nenašla a která je neskutečně fajn, ale není schopná se smířit s tím, že ji pro ni super manžel opustil a odpustit mu to, a oba uvizli v tom bodu nenávisti, což už teď nejde jen tak napravit ...moc je mi jí líto, protože obětavějšího člověka neznám...přijela klidně i o půlnoci a poslouchala tu moje nářky a opíjela se se mnou, než jsem došla na krizáč....ale věřím, že i jí se jednou povede tu nenávist vymazat a jít dál a najít svého božského.....moc ji to přeju..
Pak mám kamarádku, kterou jsem poznala až díky tomu, že mě super manžel opustil...mám pocit, že ač jsme se doteď neznaly, kopíruju její osud, rozchod, rozvod, i božského...jakoby karma mi to trochu ulehčila a ukazovala, jak a co mě čeká....rozumíme si protože sdíleme stejný osud...ona je trochu tvrdší než já, dokázala se s rozvodem vyrovnat bez krizáče a bez zoufalství, ale jinak je to fajn holka, který i když napíšu co jsem udělala, když jsem vypisovala božskému, vždycky na tom najde nějaké pozitivum a mě to uklidní...
A naposledy bych chtěla psát o kamarádce, která je hodně zvláštní a s kterou jsem tak nějak spjatá, přes svůj šestý smysl, protože já na tyhle věci tak trochu věřím...Objevila se v mém životě, když se narodila moje mladší dcera, která tak trochu zvláštní je....dokáže vycítit věci stejně jako já a teď vím, že ona mi má ukázat jak si vážit života, protože ona to tu semnou celý protrpěla, protože ona tu musela být se mnou a super manžel, ji taky udělal pár podpásovek, který musela ustát a ustála je...a vlastně je stejná jako já, taky se z toho vypsala a vykreslila....proto jsme si tak podobné...tahle moje kamarádka se zabývá astrologii a věci mezi vesmírem, anděly a tím co můžeme změnit a ona mě přivedla na cestu mojí očisty karmy...byla tady, a pak se na šest let ztratila z mého života, nepotřebovala jsem ji, když odešel super manžel, a začala ji potřebovat když odešel božský, když jsem začala vidět ty znamení..najednou se mi zdálo její telefonní číslo, který jsem ztratila, a přijela jsem za ní a bylo to jako kdybychom se viděli včera, jako kdyby čekala až přijdu, hodila mě do toho zvláštního klidu a pochopení...
Pak je tu ještě spousta jiných, který jsou důležitý s kterými taky sdílím svoje starosti, některé nechápou moje konání, ale vyslechnou si mě, některý si o mě myslí, že jsem blázen a některý možná i závidí to, že jsem se dokázala změnit a odpustit tak trochu všem co jsou pro mě důležitý...mám je ráda všechny, všechny mi něco daly a já doufám, že ještě dají....jsou teď moje rodina, ta velká rodina, kterou chci, protože ta jedna půlka mojí rodiny je se super manželem, je to jeho rodina a já je chápu, nezlobím se na ně a moje rodina je se mnou, ale není pro mě až tak důležitá jako ta moje, kterou teď mám díky svým holkám a kamarádkám, přátelství....nejsem sama a nebyla jsem, a díky nim nebudu...to je pro mě důležitý....