Řekla jsem si, že začnu znovu jinak, začala jsem chodit do práce...být zařazen do stacionáře v Bohnicích znamená totiž, být měsíc na neschopence, každý den tam docházíte a rozseká vás to... rozebíráte tam věci a problémy lidí...a to vás posouvá dál a dělá z vás jiného člověka....šla jsem k holiči, ostříhala si vlasy, protože mi začaly padat z toho zoufalství a udělala si nehty, najednou jsem byla jiná, silná mohla jsem se podívat sama na sebe a už jsem ho neprosila neponižovala se....nechala jsem ho být, přestala jsem ho potřebovat..začala jsem uklízet věci co mi ho připomínali, fotky....
Začala jsem se scházet s kamarádkami, které jsem dost zanedbávala, protože jsem byla přece vzorná manželka, co se starala o rodinu, to už byla minulost. Byla tu nová Laura, co vypadá o dooooost mladší.....