close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Jak ty mě tak já tobě.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Krizáč

9. srpna 2016 v 21:08
Nejsem žádná zoufalka, i když nějakou dobu jsem ji byla. Určitě se Vám to taky stalo, žila jste si svůj spokojený život, manžel děti, rodina sem tam nějaký problém,prachy, jo všechno se dá řešit, jsem spolu přece přes dvacet let, to se jen tak neopouští a pak se jednou probudíte a zjistíte, že je všechno jinak.
Odešel,týden po vánocích,prý si potřeboval ujasnit pár věcí..jakých, jestli chce být s námi, vždyť přece k sobě patříme, co holky,co kamarádi,rodina, jsme přece ideální pár...Máme dvě super holky, teď můžu říct, že nebýt jich nebyla bych tou co jsem.... chytrý holky, jedna studuje vejšku, druhá je na základce...a on,byl pro mě "super manžel", ten co je super táta," super manžel" já dobrá manželka, jo mám spoustu chyb, a spoustu jsem jich udělala, ale snažila jsem se...asi možná i postižení z dětství,sama jsem z rozvedené rodiny a tenkrát se rozvod neodpouštěl a moje máma tátu asi milovala stejně jako já, svého "super manžela"....a pomstila se mu, tím nejhorším způsobem, vzala mu mě...jo, dneska se s tátou bavím, ale těch X let mi nikdo nevrátí a trvalo mi dlouho než jsem mu odpustila, vlastně až teď, ale k tomu se taky dostanu...a můj super manžel čekal jen co ona, jestli sebere taky odvahu a odejde..čekal u maminky, hezky v teploučku, já se mohla přetrhnout, já dělala všechno nespala, nejedla, šla do nejlepší manželský poradny, on si přijel k nám domu na kafe, podíval se na holky, zatímco já ho prosila na kolenou, ponižovala se, byla zoufalá....on už byl rozhodnutý, chtěl ji...mladší o deset let, všechno bude jiný nový....složila jsem se...nechtěla jsem žít, myslela jsem že mám na čele napsáno, jo to je ona, co ji nechal... ten super manžel.....přestala jsem prostě komunikovat se světem...nechodila do práce, nemohla nic, dokola si přehrávala písničky co vám rvou srdce....stalo se toho tolik, tolik a pak sem udělala něco co byla jedna z nejlepších věcí co jsem mohla udělat...šla jsem do Bohnic, na krizové centrum a skončila na měsíc ve stacionáři. Bylo to jak v americkým filmu, skupina lidí, co si sdělují svoje problémy, starosti....nejdřív jsem nechápala co tam budu dělat, koho to bude zajímat, já to nechci nikomu říkat, jsem přece ta špatná....jo jedla jsem antidepresiva, nemohla jsem bez toho fungovat, v hlavě jsem měla dynamit....první den jsem jenom mlčela...na konci mi jeden kluk co se loučil se skupinou řekl, že ví že si říkám, že zítra nepřijdu, ale ať to zkusím, že mi to pomůže a já si to opravdu říkala....tři dny mi to trvalo a pak, pak jsem začala jenom mluvit, před těmi lidmi co mě nikdy neviděli a já jim začala říkat svůj příběh....bylo to neskutečný to pochopení, ta vstřícnost, ta pomoc...něco úžasného, každý ráno jsem se tam těšila mezi svoje blázínky, co mají taky problémy, nejsem špatná, jsem dobrá, došla jsem až sem...jo holky to nejdřív nemohly pochopit, hodně ta starší, ta mě měla za mámu co všechno zvládne, a najednou tu byla máma, co jí prášky a chodí do blázince...a ta mladší chvíli se uzavřela do sebe, ale asi mi rozuměla.... a já.......během měsíce jsem mu sbalila zbytek věcí, najednou jsem měla pocit, že se sbírám ze dna, obvolala svoje kamarádky, že jsem to zase já, ano ještě jsem brečela, ale už si nepřehrávala dokola ty songy, co Vám rvou srdce a holky měly najednou zase mámu....aspoň trochu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama