Tak jsem po včerejším úspěšném večeru, kdy jsem skoncovala se svým božským, a poslala ho do háje, ráno zaspala…..kupodivu se mi přesto všechno dobře spalo, je mi líp….musela jsem proto ráno, ač nerada vyrazit do práce autem, abych to stihla…nasednu a nebyla bych to já Laura, aby mi zase nějaké znamení necvrnklo přes nos…. připadám si už jako popelka s těmi znameníma……zapnu rádio a tam hrají….Helena Vondráčková, to tehdy padal déšť, jenom slyším ty první slova, "cestu znáš a víš kam jít, nestarej se bude líp"…..no není to znamení a předem mnou bílý Hyundai, co mě pronásledují celou dobu, protože to je auto božského…ale já vím, že jdu správnou cestou, jeho už nechci…je mi líp, jsem uspokojená, že jsem mu to včera tak napsala a znám cestu a bude líp…..sice jsem trochu chytla depku, jestli jsem opravdu udělala dobře, ale to bych nebyla já, musím si vždycky projít určitými fázemi ….nejdřív fází nasranosti, pak přijde fáze uspokojení a já se vznáším jak jsem to zase rozsekla a udělala dobře, a pak přijde fáze pochybování, takže všem píšu abych se ujistila, že jsem udělala dobře a samozřejmě mi všichni přikyvují, že jo ……a pak přijde fáze seberealizace, půjdu dál….takže nekoukám už na auta co mi ho připomínají, nečtu ty znamení co mi všude vyskakují, nebudu poslouchat ty písničky, co mi napovídají…. jo a mimochodem auto co tu stálo, a mělo stejnou SPZ a já o něm už psala, už tu nestojí, takže i to je znamení……Lauro vzpamatuj se, jsi Laura spisovatelka co má svůj blog a svůj život a co jde správnou cestou a bude líp……
Přitom přemýšlení si píšu se svojí starší dcerou, napsala mi, že jede o víkendu k tatínkovi, na zábavu, co tam je na posvícení a já si v tu chvíli vzpomněla jak jsem vloni na té zábavě byla s dokonalým a on se tam popral s přítelem od krávy….už tenkrát s ní něco měl a já mu věřila že ne…moje dcera mi hned napsala, ale táta s ní nic neměl, došlo mi jak dokonalý, dokonalým je, jak i před nimi se dělá dokonalým, on si přece s nikým nic nezačal, on odešel protože nemohl se mnou být ne kvůli krávě, která …….ne nechci být zlá a nepřející Laura, jsem přece jiná….a nebyla bych to já, abych nenašla i svoje fejetony z té doby, plné zoufalství a proseb aby vše dobře dopadlo, najednou jsem si uvědomila jak jsem byla zoufalá, a nešťastná, a jaký kus cesty jsem za rok ušla….a říkám si copak asi za rok, budu tady číst svoje fejetony o božským a dokonalým a budu zase někde úplně jinde…..odpoledne jsem se rozjela za svou kamarádkou astroložkou, co mi tak trochu pomáhá s mojí karmou, vyprávěla jsem ji o mém týdnu co jsem udělala a tak, a samozřejmě jsem zase chtěla to ujištění, že je vše tak jak má...no a do toho mi přijde zpráva od pana super dokonalého, co ty papíry....nic napsala jsem...a on, to je jako co.....a v tu chvíli jsem napsala to je jako aby jsi mi dal pokoj....a on mi napsal, takže si najímám právníka.....a v tu chvíli jsem si to uvědomila, musela jsem ztratit božského protože s ním bych to zase za dokonalého vyřešila a on si to přece musí vyřešit sám, je to jeho boj, jeho cesta, já mu to ulehčila a ulehčuju dost, mám teď dost práce sama se sebou...takže hodně štěstí dokonalý, je na čase, aby i ty se se postavil ke svým činům čelem a dotáhl je do konce, který chceš, já už ti pomáhat nebudu a nechci, už jsem se napomáhala dost....z božského jsem udělala božského a z tebe dokonalého a to je víc než dost, protože oba jste jimi byli jenom pro mě....takže hodně štěstí oba.....každý už máme svoji cestu a je na nás jakou si ji uděláme.....