Tak zatímco včera jsem byla dost naštvaná Laura, dneska jsem Laura, která je smutná . Je úplněk, úplněk ve vodnáři a můj božský vodnář je…. Včera když jsem dopsala svůj dlouhý blog, při kterém jsem vypila svoji oblíbenou dvojčičku růžového, si šla lehnout, byla jsem tak nějak dost blbě naladěná, a ani víno tu mojí počáteční depresi nezahnalo…probudila jsem se až ráno, pořád ještě usínám s práškami na spaní, ty jediný mi po zásobě Neurolu, který mám schovaný na zlý časy, zůstaly. Nezdají se mi pak ty šílený sny, kde se potkává božský s dokonalým, všechny moje kamarádky, a já se budím s košilí promočenou a hlavou na vybouchnutí….měla jsem tam zprávu od kamarádky, co jsme stejně naladěni a jak jsem psala má dost podobný osud jako já…a společně jdeme cestou nové Laury a nové karmy, psala mi že ji přišla zpráva od jejího božského,taky se v tom plácá jako já.... tak jsem si říkala, je to zase to moje znamení, že by se mi taky mohl ozvat můj božský….byla jsem za ni ráda…moc a doufám, že jednou ji takovou zprávičku pošlu i já… a musím říct, že dneska jsme se pobavily, když jsme si psaly jaký společný sen máme…jako že její božský a můj božský, my dvě někde na večeři, vypravíme o našich rituálech co jsem podnikly aby její a můj božský byli s námi.…ale proč o ní píšu, napsala jsem ji jak je mi mizerně, a jak bych chtěla mít všechno za sebou a jak pořád sbírám odvahu a přitom nevím proč… najednou mi to došlo, že super manžela jsem jako dokonalého viděla jenom já, došlo mi, že dokonalý a super byl jenom pro mě…došlo mi, že se vlastně za celou tu dobu nezajímá o to jak mi je, jestli to zvládám a teď ho zajímají jenom peníze …došlo mi jaký chytrák to je, teď se přivalí s rozvodem, když ví, že jsem sama, bez božského, teď mi klidně volá a je silák, když ví, že já tak silná teď nejsem....došlo mi jak sobecký to je....došlo mi, že nedokázal ani pořádně odejít a teď nedokáže ani podat žádost o rozvod,ani nedokáže žít s tou kvůli které nás opustil, a zahodil to všechno, protože kdyby jo už by to dávno udělal, já přece taky chtěla žít s božským a bylo mi jedno jestli jsem rozvedená, nebo ne… prostě když člověk něco chce a cítí to udělá to a je mu to jedno…..a tak mi došlo, že i já to musím udělat….sedla jsem a začala psát….psát ten formulář, jak se tomu odborně říká, návrh na svěření dětí do péče, návrh, kterých mi projdou denně desítky pod rukama, a teď najednou naše jména, naše dítě……došlo mi, že i já jsem vlastně srab, protože jsem se bála to sepsat, bála jsem se až to uvidím černý na bílým, že jsem byla srab, když jsem se bála být sama, srab, když jsem se rozjela za božským protože bych ho mohla ztratit, i když jsem ho v tu dobu už dávno ztratila...došlo mi, že nejdřív musíme něco ztratit, abychom přišli na to jak moc důležitý to pro nás je.... došlo mi jak lehce se hodí život třech lidí na papír, jak lehce se ukončí něco se tak těžce buduje…najednou jsem viděla tu spontánnost nás dvou, když jsme spolu začali žít, když jsme hned chtěli děti, když jsem spolu zažívali útrapy, které život přináší, odchody členů naší rodiny …první lásku naší dcery…tvrdohlavost druhé…jejich úspěchy,zklamání, došlo mi , že tahle etapa pro nás končí….už to budeme každý zažívat sám… došlo mi, že je božský božským možná jenom pro mě, stejně jako super manžel byl dokonalým jenom pro mě.....