Je úterý večer a já celý den přemýšlím nad tím jestli to vůbec ještě chci....jestli chci aby se božský ozval....jestlí chci aby se mi na telefonu objevil ten malý blesk, který znamená zprávu z messengera, kam mi psal jenom on..... už se vidím, jak se objeví to malý kolečka a tam jeho fotka a já se budu bát to otevřít..co mi asi napíše... chci aby mi napsal....chci vůbec zpátky božského?...pořád na něj myslím, ale chci ho ještě?...jsem přece jiná, on je jiný, nemůže být pro mě už božský, protože mě tady nechal, zavřel knížku šel dál, tak to přece řekl, ale co když ne, co když mi chtěl jenom pomoct abych se netrápila, protože on sám se té lásky zalekl, je to vůbec láska?.. byla to vůbec láska...co když je opravdu hajzl, jak říká moje dcera...chceš ho přesto všechno...nebo je to jenom slaboch, co se třeba taky trápí, ale jeho mužské ego mu nedovolí dát mi druhou šanci...chceš ho přesto všecho Lauro....chtěla si super manžela, a teď víš, že chtít ho zpátky by byla největší chyba, že by si nechtěla být ta hodná manželka, co jsi byla...a že kdyby tě tu nenechal, nikdy by nepřišla Laura....proč chceš božského který vůbec božský není...dal přednost tobě, Lauře, co prošla krizáčem, dal přednost svému životu, před životem ve dvou.... co by si mu řekla, kdyby opravdu přijel na kafe...chceš aby vůbec přijel.....všichni mi říkají, ale nám se líbí ta Laura, která jsi teď, víc než ta co tu byla předtím...a bude se líbit božskému už je přece jiná, než před měsícem...nejde přece začít tam kde jsme skončili...a v tom jsem si uvědomila, že jsem to vlastně já, kdo přemýšlí o tom jestli by mu dal druhou šanci a že před 14 dny jsem prosila já jeho, a teď je to naopak........a pak mi to došlo, že čím delší je doba kdy ho nevidím přestává být pro mě božský a stává se jen chlapem, co už nechci....ALE TO JÁ NECHCI......