Tak jsem dneska vstala do dalšího pracovního týdne…je pondělí, takový normální pondělí, dneska jedu za svou kamarádkou astroložkou, jedu tam se svými holkami, neviděla je šest let, tak jsem hrozně zvědavá co jim bude říkat, a taky jsem zvědavá, co mi řekne na mou sobotní akci…je toho zase dost co ji chci vyprávět….
Ráno jsem jela autem, protože ona nebydlí v Praze, tak abych nemusela jezdit domů a pak zase nazpátek, nasedla jsem do auta, teď se v autě cítím hrozně svobodně, když jsem byla s dokonalým nechtěla jsem vůbec řídit, tak on byl profesionální řidič a já jako ženská za volantem, jsem prostě byla ženská za volantem….takže pokud jsem nemusela neřídila jsem….teď mě to hrozně baví, když ráno zapnu rádio a já jako Laura věřící na znamení čekám co mi budu hrát za písničku…tak dneska Petr Novák "Povídej"….tak jsem se pousmála, jo nechal tě být, když měl tě tak rád, ale který dokonalý, nebo božský, vlastně oba….zaparkovala jsem a hurá do práce….při ranní kávě kouknu na horoskop….tento týden prstencové zatmění slunce, což pro mě jako váhu znamená, že ještě více bude fungovat můj šestý smysl a mám se prostě napojit na svoje podvědomí….tak to je fajn, to jsem si říkala, že na znamení už nekoukám….šla jsem na oběd, jak si tak přemýšlím o čem budu dneska psát, a jdu, z průjezdu vyjede auto, málem mě sejmulo, no jaký jiný než Hyundai, jiný auto ani nečekám…..a je to tady série znamení pokračuje….to je to co jsem nechtěla….píšu si se svoji kamarádkou stejný osud, dává mi rady, čeho se mám přitom čekání vyvarovat…ona čekala rok, než se jí její božský vrátil, tak nad tím přemýšlím, jak dlouhá doba je rok, co se všechno může stát, chci vůbec čekat…má smyslu vůbec čekat…..jí se to vyplatilo, je to teď lepší a chce on….ale já neumím čekat, chci všechno nebo nic….. hned nebo nikdy…...do toho mi píše trenérka, o víkendu turnaj, to je to co jsem nechtěla, proč tak brzy….božskému říkat nebudu, ne ne, to nechci a ani nemůžu, volat dokonalému, to taky nechci, oba jsem je poslala do háje, teď nemůžu přijít s tím, že něco potřebuju….budu muset improvizovat, v každém případě nechci tam ani jet…nemůžu ho vidět, je to pořád čerstvý, být s ním celý den a nemluvit s ním, ne na to ještě nemám….jo mám to srovnaný, psát mu nechci s tím jsem skončila, ale být nad věcí je sakra fuška a stojí mě to hodně sil….….v každým případě jsem si zase naběhla, ale to bych nebyla já…normální lidi se rozejdou ustojí to, ne já Laura musím skončit na krizáči a první chlap, kterého potkám a zamiluju se musí být typu božský, který mě odkopne, hned co zpanikařím a začnu chtít něco víc….ach jo…začínám chytat pesimistickou náladu…..jak dlouho ještě budu muset být na všechno sama….